Dny tu plynou rychle a když už máte něco (i málo, ale aspoň, že něco) na denním programu utíká to ještě rychleji…

Nevím, zda jsem někdy dělala tak málo jako tady, asi ne. Začínám si ale zvykat, on tu přeci nikdo nějak nic nedělá! Podle mého zdání mají místní řečtí studenti tak maximálně jednu dvouhodinovku denně a zbytek prosedí na kávě v místní kavárně. To když se jde na kafe je přeci jen náročné, odsedíte si zde minimálně tři hodiny! Kavárna se začíná plnit již v devět ráno, a to každý den kromě víkendu! Říkám si, jak může být v Řecku krize, když tu každý den člověk utratí nemalé peníze. No ale pár slov k tomu, co jsem tu vlastně celé ty dny dělala. Ve shrnutí nějak nic.

(ne)efektivní využití času

Školu mám prozatím jen pondělí a v pátek mám sraz s profesorem na ostatní předměty. Divné chodit do školy v pondělí a pátek, opravdu! Moje pondělní hodina, která má být v agličtině probíhá asi následujícím způsobem: Po první polovině řecké hodiny, nebo tedy spíše potom, až jim skončí přestávka se připojujeme my. Následující druhá půlka má být pro dobro všech studentů v agličtině. Vypadá to tak, že si přečteme slide v angličtině, případně ho přednese někdo jiný a následujících deset minut je tento slide prodiskutován či vysvětlen v řečtině. Jelikož rozumím akorát tak ano a ne, tak se alespoň snažím něco pochopit z výrazů všech zúčastněných, né že by mi to šlo, ale snaha se cení. Co jiného vlastně máte dělat, než koukat po ostatních. Co se týče ostatních předmětů, na ty mám jednoho profesora se kterým se stýkáme v pátek, nějaké hodiny také budou, jelikož budeme na nějaký předmět (nejspíš event management) tvořit projekt s řeckými studenty. Takže uvidíme, na všechno je tu přeci času dost a to i na to se dozvědět, co vlastně a kdy musíme dělat.. ono se to přeci jen může každým dnem změnit. 🙂 Musím uznat, že profesor je ale hrozně fajn, rád si povídá (ostatně jako každý řek) a je velice ochotný poradit se vším, hlavně, co navštívit a vidět, takže bez problémů budeme moci cestovat i přes jeho hodiny. 🙂

Ostatní dny trávím popravdě řečeno: flákáním. Dala jsem se tu na řecký styl a už i já dokáži u kafe prosedět dvě (občas opravdu i tři) hodiny, většinou ale musím něco dělat, ikdyž vlastně nedělám nic. Koukám, kde co lítá (to mi šlo přeci jen vždycky dobře), vymýšlím rodinné teorie o místní smečce psů a nebo se snažím přeložit anglické kapitoly, co potřebuji ke zkoušce z pondělního předmětu. S tím překladem mi to jde ale velice pozvolna, za ten týden mám přeložený první odstaveček o pěti větách, ano, je to úspěch! Zjistila jsem, že se sice anglicky domluvím, že mi všichni pochopí i s mojí německou výslovností, ale že výpisky z knihy opravdu neudělám. Nezbývá tedy nic jiného, než vše přeložit a pak si udělat výpisky. Budu muset ale opravdu začít trávit svůj čas efektivněji, jelikož jinak to nestihnu ani do konce semestru. Když netrávím čas u kávy, tak většinou chozením po okolí, vypadá to zde opravdu jako u nás (nebo tedy u mojí babičky), až na ty hory v pozadí. Za kolejema máme pole, nedaleko kravín a občas máme opravdu pěkně vyvětráno.

Necelá čtvrtina místní smečky. Rodinné teorie jsou na místě. 🙂

Místní z ESN nás vzali ve středu na večeři do jedné taverny a musím uznat, že po deseti dnech stravování v jídelně to byl opravdu kulinářský zážitek, no nejen kulinářský, po celou dobu jsme si užívali neomezeného vína, takže již v jednu hodinu ráno byl i šéf restaurace kamarádem. Co se týká jídla, jsem ráda, že zde nebyl přítel, miluji tzatziki, taže jsem si dopřála i talíř extra, docela to i místní ocenili. 😀 Dali jsme si samozřejmě souvlaki (vepřové či kuřecí kousky masa napíchané na špízu, občas doplněno i o zeleninu), loukaniko (vepřová klobása), řecký salát (klasika: rajčata, okurka, olivy, papriky, cibule, feta sýr…), poté byli na výběr třeba i pečená žebírka nebo steak a samozřejmě domácí hranolky. Jako poslední chod jsme obrželi dezert, který byl na způsob kandované dýně s řeckým jogurtem. Někteří místní toto jedli i poprvé v životě, ale musím uznat, že i já jsem si dala loni o vánocích poprvé trdelník (nebo tedy apsoň, co si pomatuji), takže je naprosto chápu. Jsme ostudy. 🙂

Tzatziki extra, prosím!

Na výlet se stále chystám, v Platamonu jsem sále nebyla, ale asi si ještě trochu počkám. Raději čekáme na studentskou kartičku se kterou poté můžeme jezdit levněji a i vstupy do různých muzeí jsou poté zdarma. Snad jim to nebude trvat dlouho, přeci jen jsme tu již třetí týden.

Jinak počasí je tu krásné, alepsoň pro nás cizince. Zatímco všichni řekové chodí v zimních bundách, my chodíme v tričku. Těch 20°C je opravdu příjemných a na sluníčku už je to pro nás skoro na plavky. Jsme zvědaví, jak to zvládneme až těch stupňů bude čtyřicet. Snad se aklimatizujeme i v tomto případě. 🙂

Přeji krásný začátek týdne, já jdu na anglickou hodinu v řečtině! 🙂

V galerii najdete více fotografií.