Nejhorší je vždycky začít. Já se k tomuto kroku odhodlávám již dlouho, nejsou to jen dny, ale možná již i roky, no popravdě jsou to roky určitě. Teď  konečně využiji situaci, že opět odjíždím a začnu psát a věnovat se těmto stránkám,  slibuji.

Momentálně jsem ve fázi, kdy se snažím sbalit do kufru všechno, co si myslím, že budu potřebovat.  V mém případě je to opravdu všechno. Vždycky jsem měla problém rozeznat,  co je důležité a co ne (hlavně co se učení týče:) a každý určitě zná i ten pocit, když si něco neveme a pak toho lituje.. musím uznat, že i když jsem se v posledních letech stěhovala více jak pětkrát, nikdy jsem se nepotřebovala sbalit do jednoho kufru o váze 23kg! Po dobu pěti dní jsem vybalovala a zabalovala jak zboží na balícím páse,  není prostě lepší možnosti jak trávit volný čas, nebo vás něco napadá? Podle  mého názoru bych si za to mohla i nechat zaplatit a stát se tak profesionálním baličem, zní to pěkně,  že? Dostala jsem totiž do kufru i nemožné, obsah věcí přesáhl již určenou kapacitu, ale když se to vejde, tak proč ne, že jo… Již chápu důvod,  proč je většina mojich kabelek uvnitř poškozená, snad kufr vydrží,  když není látkový (takže na mě dnes a teda i na kufr myslete, ať to zvládneme oba). Bohužel s tím, že do kufru narvu i nemožné, přicházel fakt, že je kufr čím dál tím těžší, přibýval na váze stejně jako já po vánocích a chápu,  jak se asi musí cítit.  Po několika denním uvažování a poradách s přáteli (ano, pořád jsem si naivně myslela, že kufr prostě zhubne) jsem uvážila za vhodné dokoupit alespoň těch 9 kg navíc. Více místa ale zamená i více věcí. Když už byl kufr plný, tak samozřejmě nastalo vážení. Musím přiznat, že váha byla po dobu deseti dnů nejen nejlepší kamarádkou, ale i poslem špatných zpráv. Ano, opět jsem musela vybalovat, jelikož váha ukázala úctihodných 36 kg!  Více kg rozhodně nepřineslo úlevu, všechny věci totiž nabyly takového významu, že jejich vyřazování bylo snad ještě těžší, než zkouška z mikroekonomie. Proces vybalování a balení jsem si tedy zopakovala ještě několikrát. Nyní, když mám za tři hodiny vstávat, to již vypadá nadějně,  ještě pár maličkostí a budu mít sebou i to nepotřebné a už jenom aby se neřeklo, využiji každou věc, nebo část oblečení alespoň jednou- předsevzetí číslo jedna, tak uvidíme. Nyní jsi jdu lehnout s pocitem, že mi stále něco chybí a s vírou, že kufr trochu zhubne. Držte palce, ať má kufr do 32 kg! Přeji krásný víkend! ^_^