Tak jako to dopadlo už u jiných, tak to bohužel dopadlo i u mě. Bohužel jsem opravdu myslela na to, přidat články, ale bylo toho na mě trochu moc a k tomu se řecký internet s největší pravděpodobností inspiroval probíhajícími stávkami a zlobí ještě víc než normálně. Takže mojí aktivitu jste mohli sledovat pouze na instagramu.

K mému sedmnáctidennímu výletování, které se protáhlo kvůli stávce na 19 dnů se vrátím, popíši jednotlivé destinace a kde jsme co viděli, zažili a budu doufat, že to bude mít kouzlo i zpětně. 🙂

Následující týdny opravdu nestojí moc za řeč, ale něco tam také najdu, třeba že jsem poprvé jela na raftingu a bylo to skvělé! Takže by bylo úplně nejlepší, kdyby mě někdo pozval letos na vodu, na ní jsem totiž také ještě nebyla! Nehlaště se všichni, prosím! 🙂 Sjíždeli jsme řeku Arachthos a jelikož existuje „Erasmus luck“ tak jsme měli místo azurové vody hnědou, takže nic pro oko to nebylo. Vysvětleno nám to bylo přílišnými přeháňkami, ale přeci jen jsme v Řecku, takže bůh ví, vyrážku jsem ale neměla. 😀  Tato řeka je velice známá a hojně sjížděná, okouzluje svým prostředím (a tedy asi normálně i barvou:-), soutěskami, které se někdy šplhají až do výše 700 m a nedotknutelnou přírodou, jsou zde hojné minerální prameny a vodopády. U jednich, těch nejznámějších jménem Glyfki, jsme se zastavili i my. To místo bylo naprosto okouzlující, křišťálová voda stékala po skalách do maličkého jezírka, kde jsme se mohli vykoupat. A i když voda byla ledová, byla by škoda si tento zážitek nechat ujít a tak nás tam naskákalo opravdu hodně! Po cestě jsou také pozůstatky kdysi největšího kamenného jednoobloukového mostu v Řecku a třetího v Evropě, mostu Plaka. Opravdu byl nádherný, ale příroda je živel a při povodních 2015 ho bohužel strhla sebou, což je opravdu veliká škoda, byl nádherný. Poté, co jsme řeku zdolali jsme se vydali na chvilku do města Ioannina, které se nachází u jezera Pamvotis. To město má naprosto jedinečnou atmosféru (zase ta příroda:), skoro si ani nepřipadáte, že jste v Řecku. Bohužel jsme neměli čas na prohlídku města, jelikož jsme naši hodinku volna využili ládováním se v místní restauraci, ale opravdu jsme si pochutnali a po celém dnu, jsme byli opravdu hladoví. 🙂

Ioannina, jezero Pamvotis

Další zážitek byl poslední fotbalový zápas Larisa – Chania. Jako správná plzeňačka jsem si samozřejmě dala pivo, které jsem dostala v kelímku od Coca-coly a jako bonus i brčko k tomu! No, popravdě měli kelímky od Coca-coly všichni, ale místo piva tu jedou frappé. Rozhodně fanoušci jsou šílení, byli jsme smozřejmě v kotli a to se vám rozsvicovali i světlice, sem tam byla hozena nějaká petarda na hřiště a to přímo od fanoušků za svého brankáře (toho sluníčka tu na ně svítí asi moc:). Takže asi zlaté Česko! Hrozilo i ukončení zápasu, ale naštěstí se pak fanoušci trochu uklidnili. Poté co Larissa vyhrála se měli předávat ceny a být oslavy, nejdříve ale přelezla tak polovina „věrných“ fanoušků zábradlí (možná spíše plot) a pobíhala po hřišti. Přes půl hodiny to určitě trvalo, než byli z hřiště vyhnáni a přelezli zpět, byla to docela sranda je pozorovat, ale bohužel jsme prostě v Řecku a po další hodině čekání, kdy se nedělo vůbec nic (teda až na předávání ocenění nějakým mladším sportovním týmům), jsme to vzdali a šli se radši najíst. Možná je škoda, že jsme neviděli předávání hlavních cen, ale opravdu jsme si pochutnali a i to je zážitek, jelikož jsem asi poprvé jedla ovečku! Je to chudák, ale byla prostě vynikající! 🙂

Zápas Larissa-Chania

Nejnovější událost byla minulý pátek, kdy jsem jela na túru s fitkem do hor k vodopádům Calypso na hoře Kissavos (Ossa). Po minulém výletu (rafting). který začal vyjímečně všas, jsme do sebe ráno naházeli s Lubošem snídani a pospíchali k autobusu, který prostě po příchodu nikde nebyl. Asi po dvaceti minutách přijel minibus a my vyjeli. Po cestě jsme nabrali další lidi a říkali si, že se prostě nemůžeme do toho auta vejít! Plánovaný školní výlet a v minibusu o tři nebo čtyři osoby navíc, to by prostě v Česku nebo Německu možné nebylo, ale v Řecku je možné i nemožné, jelikož to, co následovalo, bylo ještě mnohem záživnější! Po nějaké době jsme dorazili do hor, kde jsme jeli za Pickupem, který zastavil a po krátkém klábosení, jsme měli všichni vylézt, samozřejmě, že jsme nerozuměli ani slovo, ale potom, kdy jsme viděli, jak se řečtí studenti začali nakládat na Pickup nám to bylo jasné! Nemožné se stalo skutečností a do a na Pickup se naskládalo 22 lidí! „Velmi“ pohodlně (tedy alespoň já a řidič) jsme dojeli až k pěší stezce, která vede k vodopádům! Chvílemi jsme se cítili jak v pralese (kde tedy fungoval s největší pravděpodobností zavlažovací systém, protože jsme hojně potkávali a občas i zakopávali o hadice), jelikož stezka občas ani nevypadala jako stezka. Cestu jsme ale bez úhony zvládli a dorazili k nádherným vodopádům s jezírkem, takže koupačka opět byla! Po skočení do vody jsem se tedy snažila, co nejrychleji být na povrchu, jelikož s každým pohybem jsem si myslela, že mi odpadávají prsty na nohou. Voda byla totiž ledová jak prase, ale překvapivě Řeci vydrželi víc než my. Po nějaké té hoďce jsme se vydali na cestu zpět a po vyzvednutí minibusem jsme jeli na pláž do Stomia, kde jsme opět strávili nějakou hodinku. Musím uznat, že je to od Nei Pori velký rozdíl, pláž z jemnoučkého písku a nádherná voda, kterou jsem bohužel neokusila, jelikož se mi nechtělo oblékat do mokrých plavek, ten nepříjemný pocit určitě znáte! Takže jsem si pouze užívala tu krásnou odpočinkovou atmosféru. Dále jsme se měli vydat do taverny, ale jelikož Řeci chvátali domů, přeci jen byl pátek, tak jsme jeli rovnou zpět do školy a tak jsem stihla i naši „výbornou“ večeři v jídelně. 🙂

Jinak se školou bych měla být snad hotová, čekám ještě na výsledky, tak snad budou pozitivní, držte palce. A taky je držte mým nervům, to papírování tady je jedna velká zkouška psychické odolnosti! 🙂

Pěkně se mi to tu krátí, už jen 8 dnů, takže to vidím na zpětné psaní z Česka. Ještě jednou se za tu neaktivitu velice omlouvám!

PS. Doufám, že se na ty videa dá koukat, zabralo mi to dobu, než jsem se zorientovala co a jak a stejně furt moc nevím 😀 Jo a aby jste mi věřili, že internet tady potřebuje opravdu velkou dávku trpělivosti, jedno video se nahrávalo tak šest hodin! 🙂